POUT MARNOTRATNÉHO SYNA (V Návrat)

Jak dálná je ta cesta, vázne

má noha v každém kročeji;

hlas hrozný volá ve mně: Blázne,

dej vale každé naději!

Pro tebe není odpuštění,

ty’s svazek svatý pošlapal;

ba, ani podoby ti není,

viz cáry své! syn? vari dál!

Jsou marny slzy v každém kroce,

bolestné rukou sepjetí;

tě čeká kletba se rtů otce,

zamčeno matky objetí!

Však bludný krok přec dál se vlékne,

jej touha k předu pohání. –

To ten kraj! K nohám otce klekne,

chce sluhou být’ jen v pokání.

Hle, domu štít, to otcovský je,

a zalyká se ve blahu;

tam otec rodný, matka žije...

a v mdlobách klesl na prahu.