Pouť mé písně.

Slyš píseň mou! – Z daleka k tobě zvoní

jak starý zvon v utrobu země sklatý! –

Slyš píseň mou, jak na divokém koni

rozpíná let svůj, ohněm lásky zňatý! –

Slyš písně mojí neodkrytou báji,

již vášeň světa zaklela v mé hrudi,

kde před prznící ukrývá se lájí

a tvým teď prstem k životu se budí!

Slyš táhlých tónů mocné kolotání,

jež jako choral klenbou chrámu duní,

kdy národ volnost v zoři vítá ranní

a skřehlý život v jejím ohni sluní!

Slyš divý cval olympického oře,

v němž místo krve živý oheň pálá –

kopytem zlatým klenbu nebes zoře,

blesk šlehá z hřívy, oko sopkou sálá! –

Slyš báji mou, jež z mrtvých rumů stoupá

sesutých bořišť svatokrádců rukou –

měsíc se nad ní diademem houpá –

v zbořeném chrámu vlastní žijíc mukou!

Tu píseň mou, dunící hromů echem,

tu píseň mou, žhavým se vichrem dmoucí,

tu píseň mou, šíleným štvanou spěchem,

tu píseň skamenělou – nehynoucí! –

Přes moře slz mým žitím vyplakaných,

přes žhavé písky z rájů vypálených,

přes hroby snů mých časem zasypaných,

přes hory ledu na mne navalených

slyš píseň mou! – Znak kletby na ní visí...

Posvěť ji slzou na anděla míru,

ať ze zoufání ve víře se vzkřísí –

modlitbu zpívá ve tvém monastýru.