Pouť nocí.

Tím prázdnem noci smutně bloudím.

Bez ruchu, jako zaklet v báj

se dívá na mne šírý kraj.

Tiše se mrtvých krajem loudím.

Ni dchnutí větrů nezavane,

a nebem – jiskra v popelí –

se jedna hvězda tetelí,

a jako nad mrtvolou plane.

A přec se zdá mi, jakby kolem

kraj tajným hlasem volal mě

tak tlumeně a dojemně

se smrtelným, hlubokým bolem.

Tak kdy se loučí, láska prosí,

tak mládí v posled zavolá – –

na šeré trávě do kola

se smutně chvějí kapky rosy.