Pouť za hrobem svatého Patrika. (IV.)

Stál pastýř u lesa, dech větrů bouřných

a moře hukot věčně žalující

měl v šalmaji své. K němu přišel poutník:

„Ty, příteli, ty kronika jsi živá

zde v okolí, rci, kde jest svatý Patrik

zde pochován?“ A pastýř v zamyšlení

třás’ hlavou svou a rameny jen krčil,

a rety opět sklonil na píšťalu,

v níž lkala lesů i vod zpěvná víla.

Stál rybák u moře na pustém břehu

a spouštěl sítě do vody a zpíval

ve větru sváry. K němu přišel poutník:

„Ty, příteli, ty kronika jsi živá

zde v okolí, rci, kde je svatý Patrik

as pochován?“ A rybák v zamyšlení

třás’ hlavou svou a rameny jen krčil,

a po páté síť prázdnou vytáh’ z vody.

Stál poustevník ve hvozdě u své chaty,

svit mroucí slunce hrál mu v šedých vlasech,

a úsměv v tváři. K němu přišel poutník:

„Rci, muži boží, jistě ty jsi živá

míst těchto kronika, pro lásku věčnou

rci, kde tu pochován je svatý Patrik?“

A poustevník svou šedou hlavu sklonil:

„Pojď v chatrč mou a rád ti povím všecko.“