POUŤ

Matičko Boží provodovská,

tys láskyplná, hodná, hezká,

viz, jdou se k tobě přivinouti

tvé ovečky o slavné pouti,

matičko Boží...

Průvodů dvanáct přišlo z dáli,

korouhve nad obilím vlály,

z Ludkovic, Sumic, z mnohé strany

přišli, Ó, pohlaď jejich rány,

matičko Boží...

Každého shlédni na člověka,

na ženu, lásky plod jež čeká,

na stařenku – věchýtek k pláči –

jež v kostele se v koutek tlačí,

i na cikánské dítě hnědé,

jež modliti se nedovede,

matičko Boží...

Je tvůj ten šohaj od Vlčňova,

jenž plachou lásku v srdci chová,

Maryška, která ruce spíná

a kvítek máku připomíná,

i kluk, jenž s tatíkem sved' válku,

než vyškemral groš na píšťalku,

matičko Boží...

„Tisíckrát pozdravujem tebe...“

ta píseň otvírá nám nebe

a řekou teče z kostelíka,

kde tisíc srdcí prosí, vzlyká,

kde tisíc srdcí víra sílí –

dej, darmo by se nemodlili,

matičko Boží!