POUTNICE (II)

A tak nás táhnou milliony,

šlépěje tisknou v země prach,

upřené zraky v dál, v kraje ony –

a svět jde mimo jako v snách.

Hledáme město v nebeském svitu,

jdem v náměsíčném snění –

ten zlatý ostrov ve blankytu,

ty kraje probuzení,

tam, kde jasem svým se spíjí

duše světlem oslněna,

od hvězd našich, od lilií,

od slavíků pozdravena.