Poutnická.

K hoře kráčí průvod zbožný.

– les se zachvívá –

plným srdcem prozpěvuje:

Pano Maria!

Samoten v ranním poli

zpíval jsem si já:

Nad chýžkou trůň mojí lásky,

Panno Maria!

Stříbrný spusť na ni závoj

zlatých, sladkých snů,

jako spouštíš hvězdnou báni

ke mořskému dnu.

Nahraď, v čem nám prostor brání,

svět ach, daleký:

nechť se aspoň ve snu luzném

líbáme až na věky.

Nechť si ve snu ssajem ze rtů

vroucí duši svou,

jsme dva květy, které práhnou

po rose, až mrou.

Vyslyš mile, milostivě

píseň za lásku,

uvijem Ti do kapličky

věnec k obrázku.

Ó už vidím, jak mé děvče

kvítka zalívá,

a už Tobě napřed zpívám,

Panno Maria!