Poutnické. (II.)

Loretanská kaple stojí

sama mezi topoly,

kdo tam složil poutnickou hůl,

nic ho více nebolí.

Matičku tam touha vedla,

mne tam vodil dětský chtíč,

ona berličku svou v ruce

a já jeji „nebeklíč“.

Nyní však již odložila

na vždy svoji berličku,

„nebeklíč“ mi poručila

a v Loretě Matičku.

K Matičce se chodím modlit,

zbožný mne tam vodí chtíč,

v srdci matky naučení,

v rukou její „nebeklíč“.