POUTNÍK.

Přejelas duši železem,

ne, Sudbo, rukou jemnou:

však jak široká byla zem,

šla píseň vždy přede mnou.

Pouť života zle skřípala,

a nebe bylo temné;

tma se všech stran se sypala,

v ní píseň šla vedle mne.

Pouť v suché poušti plné hrůz

skončila stopou klamnou:

když koně táhli černý vůz,

šla píseň sama za mnou.