Poutník a skřivánek.

Skřivánku, kam tak časně v takou výš

Radostně pospícháš k sluníčku blíž?

Chciť milému Bohu zazpívati,

Že mi život, pokrm ráčil dáti.

Tak to od jak živa zvyk je můj,

A snad jest, poutníčku, také tvůj?

Skřivánkovi, co v povětří pěl,

Poutníčkovi, co dál cestou šel,

Bylo dobře; sluníčko svítilo

A srdéčko v nich Boha chválilo,

A v nebi na hoře Pán Bůh náš rozmilý,

Rád slyšel dík jejich, a že Ho chválili.