Poutník. (I.)

Ať si poutník na všeliké strany

Projde svět a vidí strminy,

Semotam zas krásné roviny,

Nechť i vchází ze vsi v městské brány:

Zasteskne si též i mezi pány

Po příbytku pak své dědiny;

Vždyť nemohou cizí krajiny

Jeho vlastí předc být nazívány.

Poutník jsi zde tvore smrtedlný,

Putuj tedy, ten čas přijde však,

Kdežto předce omrzí svět tebe.

Po své pravé vlasti túžby plný

Lkaje naposledy řekneš pak:

„Spokojenost může dát jen nebe!“