Poutník u jezera.

Kráčí poutník zvečera

Kol tichého jezera,

Luna do něj svítí,

Hvězdy v něm se třpytí,

Labuť po něm plyne dál, –

Poutník – jakoby se smál.

Smával se, však nyní ne,

Neb mu láska zahyne,

Družka za horami,

Duše truchlí samy,

Osud je rozvádí dál, –

Kdoby se tu ještě smál?

Pluj jen labuť milená,

Však ať zpěv dřív zastená

Posledními hlásky

O bolesti lásky,

Poutníkův bol odvez dál,

By se jako jindy smál.

Mrak tu letí se šerem,

Zmizí labuť s jezerem,

Luna víc nesvítí,

Hvězdy se netřpytí,

Labuť bol odvezla dál, –

Poutník přec se neusmál.