Poutník.

Chodí chodec, chodí

Okolo vsi chudé,

K mysli sobě vodí,

Jak s ním dále bude!

Odtad do domova

Daleko má ještě;

Která chýž ho schová

Od takého deště?

Déšť ten zhusta padá,

Bouře lítá zuří,

Jak když pustá lada

Prosupují tuři.

Cesta vede horou,

A zle všady klouhá;

Jak teď nohou chorou

Zkončí se pouť dlouhá?

Předc jde dál a dále,

O berlu se vzpírá;

Z víry v nebes krále

Zdárnou sílu zbírá.

A již na vrcholu

Svá ho jímá chýže;

Odtad v blahu dolů

Pozírá jak kníže.

Jsme my všickni chodci

Na té zemské pouti,

K nebeskému Otci

Máme přistanouti.

Palác věčné pravdy

Nad skalami kyne,

A pouť naše zavdy

Roklemi se vine.

Pot se line s čela,

Stíhají nás bouře,

Vstává zloba celá

Proti nám v své zpouře.

Však dál a dál dlužno

Jíti poutníkovi,

Komu srdce mužno,

Ten si v cíli hoví.

O ty síly zdroji,

Pohleď na nesnáze,

Přispěj mocí svojí

Na těžké nám dráze!

Ty jsi život pravý,

Pravda jsi a cesta,

Doveď do oslavy

Věčného nás města.

Po životě činném

Tam nás vezmi k sobě,

Ať pak odpočinem

Věky věků v Tobě.