Poutník.

Z hor přicházím časně zrána

Od černého jezera,

A hle dole kyne brána

Hostinského kláštera.

Na horách – tam bylo temno,

Strašné vody hučení!

A zde dole jaktě jemno,

Všecko v slunci se mění!

Jak radostně se to míhá,

Všeckoť živo, všecko hrá!

Tam i zde, jak se to stíhá!

V zlatě vše plynout se zdá. –

Ach jen v srdci mém tma věčná!

O kdy zde se rozední?

O kdy modlitba srdečná

Tento žalář rozbední?

Slyš! – Svaté již zvony znějí!

Dál, jen dál ku klášteru!

Nábožní tam bratří pějí

Mně do srdce důvěru.