POUTNÍK.

Starý poutník táhne domů,

Již je na místě, kde s matkou

Okem slzavým se žehnal,

A krok dále, s dívkou sladkou.

Rusovlasý byl, když táhnul,

Teď je šedý, tvář je bledá.

Naději tu ne – on jistě

Jenom místo k smrti hledá.

Lidé jdou, on rád by dal jim

Pozdravení – neví komu;

Neznají se – tiše kráčí,

Nemůž však se trefit domů.

Kde ta tichá chyže stála,

Nádherné se skvějí sady,

A kde světnice dřív byla,

Jasný rybník blýská tady.

Opřen o pláňku v něj hledí,

Bujně rybičky v něm skáčou

Jako děti – hůl upustí,

A ty staré oči pláčou.

Stojí dlouho; „co zde hledá,“

Tážnou se. Jde beze lkání,

Nenašel je, dál jde hledat

Tiché místo k umírání.