POUTNÍKOVA PÍSEŇ VEČERNÍ.

Co's chtěl v mládí dnech,

když tvůj kahan dohořívá,

vrací se to v snech.

Tiše stranou jdeš,

z dálky jenom na bojiště

plaše pohlédneš.

Jako starý lev,

když jde zhynout v tmavé doupě

krváceje z cév.

Máš to přání jen:

aby vztýčil na korouhev

kdos tvůj jarní sen.

Půjdeš klidně spat,

když tvůj prapor v dravých větrech

bude k slunci vlát!