POVAL NÁS, PANE!

Již jedenkrát po nás jsi ruku svou vztáh'

jak nepřítel mstivý, jak najatý vrah.

Ó rozpoutej, rozpoutej hněvu zas hrůzu

na všechnu podlou a bezectnou luzu,

vlastence kapes a prodejných úst,

chytrácké, úsměvné úlisné sobce,

již zaprodávají tak lhostejně trosky

mé zemřelé slávy, ty bezradné vůdce

se spráskanou duší a ptačími mozky,

již dovedli veškeré pojmy jen zmást.

Ó, Vladaři nebes, a země a vod.

Zas zmrskej nás ohnivým bičem svým prudce

a bij, Ó bij celý můj hnijící rod.

Je nehoden lásky Tvé, sluneční záře,

je neschopen síly a veliké touhy,

pro ideál vznešený odvážně růst.

Je neschopen obětí, radostné kázně,

je neschopen bojovat, poslouchat, vlást.

Je poslušný z rabské jen, otrocké bázně,

a zvyká si lháti a podvádět, krást.

Je na poli dějinném předmět jen pouhý

a ve chrámu národů bezcenná změt.

Ó, udeř zas do naší bezectné tváře

a poval nás před celou Evropou v prach!

Jak lítostný Samson kdys v žalářním tichu

pak ze všech svých sobeckých, slabošských hříchů,

své otrocké bázně se budeme kát.

Pak hlubší a zvroucnělí najdeme snad

zas cestu k svým otcům, jich hrdost a pýchu

a vítězství slavné neb hrdinný pád.

Však marno-li, – máme-li v podzemní kobce

jak ztracení vězňové ve vlastním blátu

a výparech na slámě zkažené shnít –:

pak raděj nás všechny, Ó Veliký, hned

– jak hospodář přede žní s tvrdého mlatu

plev odpadky – s povrchu zemského smeť – – –!