Povaze Žižkově.

Ó že nejsi mezi námi,

otče, se svou pěstí,

abys dítky vyvedl své

z nešťastného scestí.

Škoda, že Tvůj v stínu leží

palcát ježkovitý –

což by divné u sousedů

zbudil zase city.

Ó že nejsi mezi námi –

stálo by to za to:

v žulu tísní nasadil bys

vůle vzdorné dláto.

Pod Tebou by oživila

staročeská sláva,

i kdyby jí na hrobě již

hustá rostla tráva.

Pošlapal bys jednou nohou

hejno cizích štírů –

nehoráznou máme v Tebe,

tatíčku náš, víru!

Ba kdybys se vžil v ty naše

modernější tvary –

hnedle bys i pánaboha

dostal do čamary!