Pověz, duše milá, pověz přímě,

Pověz, duše milá, pověz přímě,

Víš-li, proč čas postní připadá,

Příroda když jasnem omladá,

A zlé béře Vesna žezlo zímě?

Náuky se ukrývá v tom símě,

Již tvá mysl lehko obadá,

Netíží-li jako mokřada

Tebe těžké slepých vášní břímě.

Země tvrdá – to je hruď tvá strohá,

Sníh, jenž taje, pláče znamená,

Jež máš roniť, že jsi ztratil Boha.

Jasno dí, jak hříchův zímu zmáhať,

A ta krásných kvítků plemena

Značí lásku, jíž máš k Bohu žáhať.