POVÍDÁM, POVÍDÁM POHÁDKU

Povídám, povídám pohádku

dospělému i robátku,

Povídám, povídám starou báj,

není v ní žádný jinotaj.

Povídám, povídám báj a ta bajka

je nezávadná pro znalce i laika,

pro republikány i Čehony

není v ní mravní úhony.

Povídám, povídám pohádku

o jednom chytrém zviřátku,

které si potrpí na slepice,

však v demokratické republice

nevyslov, nepiš jeho jméno:

nesmí být slyšeno ani čteno.

Tím velezradě je ulomen hrot.

Lištička nemá mužský rod.

Povídám, povídám pohádku z hlavy

o lišce, lištičce bez pohlaví:

Vařila lištička kašičku

na revolučním rendlíčku.

ten pek’, ten jed’ a ten smažil,

každý se nějak při tom spražil;

ten dostal, ten dostal, tomu se dalo,

na maličkého se nedostalo.

Chyba, ten konec zná každé děcko:

ten maličký, ten dostal všecko.

Povídám, povídám pohádku

starému jako robátku,

Jak Petrovští zplakali nad zviřátky,

(nečti mé robátko mezi řádky!)

jak lupiči se o kořist dělí

a oknem se dívá kozel smělý

a jak ten kozel rohatý

zlodějům šlape na paty.

Povídám, povídám starou fámu

o vlku, který spolk’ starou dámu,

Červené Karkulky babičku,

o velikém zajíčku,

který v své jamce seděl sám

a barevná vajíčka snáší nám,

o princezně, co na hrášku spinká,

(o lišácích v ní není zmínka)

o princích, kteří přijíždí z dáli,

o hloupém Honzovi, mazaném králi,

povídám, povídám místo hádky

pohádky. Z pohádky do pohádky.

Jak vám, robátka, očička září,

pan censor, hle, se kysele tváří.

Což lišák-li to a ne lištička?

Což kaše-li to a ne kašička?

Což je-li skryt nějaký smysl lstivý

za těmi všemi deminutivy?

Všecko je v Čechách šalba a klam,

nemáme jednoho přítele tam,

i Malý Čtenář dává žáčku

do rukou bajku o lišáčku,

všude se něco peče a kutí,

ni na Brehma není spolehnutí.

Mám nevěřit nebo se oddat víře?

Jde o zviřátka? O veliké zvíře?

Všecko je šalba a mam a klam,

vyškrtám vám to, vyškrtám!

Ach, pane censor, soucit mějte

a v pohádkách nám neškrtejte,

nechte maličkých přijít k sobě

aspoň v té předvolební době.

Po volbách už budeme velcí

a z bázlivých se stanou smělci,

pak škrtati se nemusí

v pohádkách ani v diskusi.

Co s maličkým se potom stalo,

o němž jsem vám vypravoval?

Ten maličký, na nějž se nedostalo,

ten běžel a běžel a někam se schoval.