Povídka.

V údolí elfů, mezi háji,

stál nuzný domek jako v ráji.

Zde žili jsme – dvě holubice,

jen milujíce se a sníce.

Na střeše zlaté slunce plálo,

a nám se tolik štěstí zdálo.

Větrné zámky, mlžné háje! –

Ach, smutný konec byl té báje.