POVÍDKA MÉHO HNÍZDA.

Sníh padá hustě, meluzina hvízdá,

jehlice ledu štípou do očí,

v podkroví kdesi krčí se dvě hnízda,

jedno je vrabčí, druhé vlašťovčí.

Z vrabčího hnízda mrkají dvě očka,

dvě oči vlhké, jak by plakaly,

na vrabčí hlavu sletí občas vločka

a do hnízda se rampouch převalí.

Zamlklý vrabec choulí tělo v slámu,

křídla se třesou, zimou tetelí,

a oči hledí k protějšímu trámu,

kde v hnízdě měkko jako v posteli.

Pár vlašťovek tu zrobil hnízdo z hlíny.

Jsou asi pryč, leč hnízdo na zámek,

a vrabci zdá se, místo meluziny

že slyší z hnízda hudbu pohádek...

Vzpomíná vrabec vlašťovčiných dětí.

Kus rampouchu ho studí do těla...

Padají vločky.. První.. Druhá.. Třetí..

A jednou zbělí hlava docela.