POVÍDKY Z NAŠÍ VESNICE. (I. JÍRA.)

By Vítězslav Hálek

Jde Jíra, šaty rozedrané,

jak když to v mlejně semele,

a vítr hrá mu s hebkým carem:

Tu krásnou mašli dej mi darem –

toť veselé, hoj veselé!

Jde Jíra ku mlejnu, tam dají,

tam žita v korce, věrtele;

a psi naň lítnou jako zteklí,

ti z poslední ho mašle svlekli –

toť veselé, hoj veselé!

Jde Jíra za mlejn, střechu měří –

už kohouta má na čele.

A kohout zpívá, až to srší,

na půl hodiny noty prší –

toť veselé, hoj veselé!

Tu chasa mlejnská Jíru chopí: –

„Jen tam s ním, tam si namele!“

A jiskry letí, jak kdy buší,

v nich Jíra poroučí svou duši:

„Hoj vesele, jen vesele!“