POVÍDKY Z NAŠÍ VESNICE. (III. REKRUTI.)

Jdou rekruti, hudba spustila,

hejsa! šmytcem a plechem. –

„Už nejsme, děvčata rozmilá,

vaši ni jediným dechem!“

A matky na prahu, starosti plaší:

„Zda jsou to synové naši?“

Jdou rekruti z města napilí,

hejsa! házejí čapkou. –

„Už nejsme, rodiče rozmilí,

vaši ni jedinou kapkou!“

A matky na prahu, starosti plaší:

„Zda jsou to synové naši?“

Jdou rekruti bystro, v kuráži,

hejsa! veselým chodem. –

„A kdo se kde na nás odváží,

palme, a do srdce bodem!“

A matky na prahu, starosti plaší:

„Zda jsou to synové naši?“

Jdou rekruti, vejsknou do všech sil,

hejsa! na stranu čapku. –

„A kdyby to vlastní otec byl,

načepím poslední kapku!“

A matky na prahu, starosti plaší:

„To nejsou synové naši!“