POVRCHNOST.

Buď zdráva, Povrchnosti,

ty králko mělkých hlav,

tys chrámem, který hostí

v svém nitru sprostý dav!

K tvé poctě zvučí lyra,

k tvé chvále cinká rým, –

ó běda! tato země širá

jak směšným královstvím.

Vše nepoctivé, mělké

se kryje za tvůj háv,

leč to, co v pravdě velké,

to zdeptá nízký dav.

Tys bohem běd a žalů,

neb otrok, kněz i král

se brodí ve tvém kalu,

tys luzy ideál!

Ó kraluj, králko bdělá,

od věků do věků,

by dále pouta hřměla

na rukou člověku!...