Povzdech.

Jak marné světské touhy,

jak vetchá světa česť!

To přelud, klam je pouhý,

to jitřní pára jesť.

A bouře vyhrnou se,

a zmizí přelud ten;

a páry rozplynou se,

jak slunce vyjde v den.

Tak všecko, všecko hyne,

co svět svým nazývá;

a dále žitím plyne:

vzpomínka truchlivá.

Jen tré se nezavírá

do času závějí:

to svatá jesti víra

a láska s nadějí.

Všemocný králů Králi,

ty city v prsa vlej

a zápal pro ně stálý

nám v duši zachovej,

a dej, ať po tvém slovu

se obrací náš sluch,

a znovu jen a znovu

po Kristu žízní duch.

Ó, veď nás cestou cnosti,

řiď, spravuj srdce nám,

abychom, viny prosti,

v nadhvězdný vešli chrám,

by v hymnus nekonečný

i náš se vmísil hlas –

Ó Bože věkověčný,

ty slyš a vyslyš nás!