Povzdech k měsíci.

S nadhvězdných výší s anděla tváří

skloniž se ke mně v magické září,

sejdi tiché mi do hrudi,

bůh tam k činu se probudí.

Ty jehož srdce v azur se noří

jak velká perla v modravém moři,

v noc se tulíš jak k milence,

duch můj k spící jak myšlénce.

Paprsku krásy! v života hloubi

s mukami mými smiř se a snoubi

ve mně svatý a čistý žár –

růže bledé v můj suchopár.