POVZDECH ZA OTCEM.

Ach táto, táto, co děláte,

tak dlouho spíte, nevstáváte!

Týden, už týden, ba rok celý,

co jsme vás v poli neviděli.

A vaše postel – černá hlína,

každý už na vás zapomíná.

Ba i to pole pokosené

pomalu na vás zapomene.

Na všecku vaši těžkou práci,

než člověk pro ně vykrváci.