POVZDECH.

Obláčky bílé, úsměvná pohoří,

za clonou habrů, olší a jilmů,

sunou se tiše v nebeském filmu,

pod prudkým světlem radostně zahoří.

Obláčky, zlatěstříbřité plachty

královsky slavné, nádherné jachty,

plující neslyšně kamsi v zámoří!

Rád bych, tak rád, vy vzdušné postavy,

přes hory, přes řeky, stinné doubravy

za vámi, za obzor sladce modravý!

Dole však bledí, nahatí sirotci,

slzí džbán v ručkách, ve dne i za noci

marně by lkali, volali po otci.

Obláčky bílé, poutníčci laskaví,

ke snů a touhy zlatému domovu

doneste tesklivě nyvé pozdravy

z tohoto opuštěného ostrovu.

Obláčky vábné, nekyňte v dálavy...!