Povznese sluníčko zlacenou líc

Povznese sluníčko zlacenou líc

nad lesů moře,

koupá ho vodou, by zjasnilo víc

tvářinku, zoře

synáčka laskavě líbajíc.

V chaloupku zajde sivou,

košilky přede,

co synek jede

po nebi drahou divou.

K obědu zlaté naň křeslo

čeká; již tvář

znavenou skrylo, v sen kleslo.

Po schůdkách pod zemi večer stoupá,

zaniká zář.

Už svou paní houpá.