POŽÁR DUŠE.

Nad duší mou požárů vzlétly stěny,

myšlének v zmatku pobíhá tu tlum,

svist prudkých vichrů slyšet nad plameny,

jež k chmurným nesou oheň nebesům,

z hořících hvozdů, jež se s třeskem řítí,

příšerných stínů s šumem prchá šik,

a v jezerech, v nichž odlesk ohňů svítí,

ten děsný obráží se okamžik.

„Ach, pomozte! Má duše plamem hoří!

Kde svět byl můj, má popel být a rum?!“

Však marno vše... Hlas zniká v ohně moři,

závoje jisker letí k nebesům...