Pozdě.

Smutek a lítost, zoufalství hoře –

nikdo už, nikdo nevěří!

Propasti všude, nesmírná moře,

hloubku jich nikdo nezměří!

V záhonech našich povadly květy,

padají mlhy do polí – – –

Vzpomínky všechny v kámen jsou vklety,

srdce už, srdce nebolí!

Všechno když jednou bylo už vzato,

rychle se také sešeří –

Leccos i kdysi bylo nám svato –

nikdo už, nikdo nevěří!