POZDĚ K RÁNU.

Noc byla pustá, pusto v jich srdci,

záclonou do tmy, do noci kvetla

poslední světla,

omamným květem, jedovatým.

Plakaly housle, žalovaly. –

Tesklivá píseň je svedla,

za stoly lítost k nim sedla,

podivná zaslzená.

Pozdě až k ránu, když světlil se den,

od stolu vstala,

všecky je za ruku vzala,

pozdě už k ránu, když odcházeli.