POZDĚ.

A můžeš prosit, můžeš ruce spínat

a v prosbě zvedat bílá ramena

a naříkat a zoufale se svíjet

a tiše vzlykat, duše zlomená,

je pozdě už a nelze jít už zpátky.

Je šelma volná, praskly okovy.

Kříž udělej a otčenáš se modli!

Krev lidskou zvětřil tygr hladový!

Tvé hrdlo z atlasu je měkké, bílé,

však pozdě je. Už sotva vykřikne.

Jen jeden šelmy skok – a potom ticho –

a rudá krev tvá z něho vystřikne.

Teď pláče nech a osuš svoje oči;

toť efekty otřelé z divadla:

své dej mi rty a svoje dej mi tělo,

když už jsi duší peklu propadla...