POZDĚ.

Proč musil jsem se setkat s vámi,

když vše se stmívá kolem,

když mlhy stojí nad vodami

a večer lehnul polem?

Proč nesvitly mně vaše zraky

a úsměv vaší tváře,

než slunce zašlo za oblaky

a kraj než zmizel v páře?

Teď barvy umřely i zvuky

a pole, luka pustá.

Co zbývá? Před nocí stisk ruky,

bez slova semknout ústa –

a zde ta cesta do neznáma,

ni hvězdy nad níž není –

a slunce, zašlé za horama....

Den shasnul... Kdož to změní!...