Pozdní láska.

Zrovna na víno teď půjdu,

Nalit Mělnického dám,

Palčivosti vnitřní ujdu,

Lásku v víně udolám.

O, jak blaze při třpytění

Tvém mně život sladký tek!

Šprymy, zpěvy, vyražení

Sladily pokojný věk!

Teď mi Amor pro starosti

Krásnou Bělu na harc dal:

Cýtím v srdcy drsnatosti,

Jí jsem nikdý neshledal.

Arcyť byla to má vina,

Že jsem Bachusa jen ctil,

Zavrh Lady vábné syna,

Na odpor mu vždycky byl.

Chrámy jeho nenavštívil,

Raděj do hospody šel;

Vína ctnostem jen se divil,

Je jsem v uctivosti měl.

Nikdý také ke cti jemu

Neprováděl skákání;

Milejší mně napilému

Bylo sladké motání.

Opovrh jsem libé řeči,

Lichocení, jeho dar;

O víno jen měl jsem péči,

By nepřišla kapka v zmar.

Divadla a kroje nové,

Švarné mne též divčice

Nevnadily: věníkové

Byli pro mne udice.

Pro to Lelem pohrdání

Seslal koflík trpké msty,

Srdce mé jal k milování

Tanečnice plné lsti.

Pro ni se již křepčit učím,

Lítat v kole chtě co pták;

Pro ni s poklonami mučím

Neohrabaný již žák.

Ondy mně pak dala radu,

Jakýby mně slušel kroj:

Hned jsem pomodřit dal bradu,

Bláznový hled, oblek stroj.

Líbám stokrát za hodinu

Psýky, její potvory:

Je má radší než mne, zhynu,

Soky činí na vzdory.

Nemohu to déle snésti,

Čeho bloud se uchopím? –

Musým lásku skončit ve cti,

Já ji zhola utopím!

Víno, zlaté utěšení,

Proti zymnicým jsy lék,

Ukoj, ulej roznícení –

Chutnés –! ale množíš vztek!

Nalej; zkusým tebe dále –

Mocnés –! krotíš lásky moc! –

Ctít tě budu – stále – stále –

Leješ na mne – libou – noc!