Pozdní nářek.

Naříká si Pochyla,

že mu padla kobyla,

co ho světem vozila.

Však má pro co naříkat!

Býval na ni jako kat,

bitím zaháněl jí hlad.

Hryzala jen křoviska,

víc užila bičiska

než zlatého ovíska.

A kobylka nedbala,

žrala-li či nežrala,

poslušně vůz tahala.

Bil ji hlava nehlava,

až kobylka belhavá

padla k zemi krvavá.