POZDNÍ OKAMŽIK

Vím, ten okamžik přijde: uprostřed pustých temnot

Na soumrak zapomeneš všeho a v klín můj vložíš

Svou těžkou hlavu, bez vzpomínky věcí minulých,

A tehdy budem slavit sabbath své pozdní a pochybující lásky...

Nebudeme myslit na růžové spleeny obloh po západu slunce!

Zapomeneme, že jsme přežili Sodomu a prošli zkázou Pompejí!

Zapomeneme na své dávné viny a vyhaslé rozkoše,

Ty v lhostejnosti k všemu a já dojat smutky, jež jsem přežil!

Svou hlavu skloním k tobě a rozechvěn obejmu

Tvou zřícenou bytost v tichu těhotném nepokojem

A budu vypíjet tvou duši očima, v nichž stydne úděs...

A co ty v klín můj zaryješ v tupé křeči svou těžkou hlavu,

Zapěju ti šílenou ukolébavku o těch, kteří přicházejí pozdě,

A bez vzpomínky věcí minulých slavit chtějí sabbath své zoufalé lásky!