Pozdní růže.

Již fičí vítr strniskem,

kde chlapci pálí býlí.

Na poli hlavu s vousiskem

jen oves ještě chýlí. –

U polní cesty šípek plá

a na něm pozdní růže.

Kol něho Vy jste tiše šla

v rameni svého muže.

Já neznal Vás, a přece mi

tak bolno bylo v nitru,

že zrak mi zvlhl slzemi

jak rosou květy v jitru.

A dlouho, dlouho zpět jsem zřel

k onomu keři v dáli. –

Den v šedých mlhách zvolna mřel,

v něž kolem vše se halí.

V nich ona růže nachem plá,

a na ní babí léta. –

Kol Vy jste mladá, krásná šla

v rameni muže kmeta.