Pozdní žel.

Nevěř děvčatům – řekla máti

mně jdoucýmu z domu –

Neníť vše zlato, synu!

co se do oka stkví. –

Já nevěřil, a starý jsem tak

pan mládenec zůstal;

Kýž jsem se – myslím sy teď –

kyž raděj ošidit dal!