Pozdrav Bůh, má javořino,

Pozdrav Bůh, má javořino,

tys má nejmilejší druž,

ještě zimy plášť tě skrývá,

avšak kolem, sestro snivá,

poletává jaro už.

A při sklonku tvého spánku

něhyplný sen ti vznik’,

hle, už na dvoulistém stonku

nese tobě v bílém zvonku

jitřní píseň podsněžník.

A v svém ňadru zárod nový

zdobám nekonečných jar –

ach, pak krásy netušené

nad tebou se nebe sklene,

javořino, dobrý zdar!