POZDRAV JOSEFU ŠTOLBOVI KE DNI 3. MÁJE 1906

Do třesku číší, v družný kvas

se ozval náhle přísný hlas,

do ucha zasyčel Ti zkrátka:

Šedesátka!

Jak z jabloně by květ se schvěl,

tak sněhu vloček tiše sjel

v Tvůj černý vlas, tam poutkvěl,

ba, veselá to k písni není látka,

ta šedesátka!

Leč konec řečí, protestů,

chyť zmužile tu nevěstu!

Co platna s ní teď každá hádka?

Šedesátka

zde jest a buší na dveře,

jen jdi, jí otevř v důvěře,

u vás vždy dobré večeře

a veselost, humoru všeho matka.

Co šedesátka!

Vždy humor měls a ten Tě nes

líp než sám Pegas do nebes,

ať letí bouřněj z láhve zátka!

Šedesátka

ať padne s ní! – Však byl to rej,

v smích všem se šířil obličej

a za vším stál tys, čaroděj,

vždy k žertu maje otevřená vrátka.

Nu, šedesátka!

Co s ní, když jednou tady jest?

Však tebou dá se v kolo vést

a čtverylka s ní bude hladká!

Šedesátka!

Číms svěžest vdechls v malátnost,

tam tebou smích vpad, rajský host,

je tobě k budoucnosti most

a nám divákům chvilka sladká. –

Žij, šedesátka!