POZDRAV K 1. MÁJI

Je zase máj a z květných závějí

to zvoní, zpívá, echem haleká,

skřivaní písně nových nadějí

se ozývají v srdci člověka,

Tisíci paprsky zve slunce, den:

Věř, pracovníku! A buď pozdraven!

Ty pracoval jsi, přemýšlel a kul

o lepším světě, lidství radostném,

však urazit máš ještě cesty půl,

než dojdeš v dění spěchu překotném

k velkému cíli, pozděj nebo dřív –

by k člověku byl člověk spravedliv.

Věříme v toto jaro lidských dnů

a proto stále rostem jako zdi,

dnes nad útrapy, zítra k útrap dnu

kráčíme pevně, krok se nepozdí,

jdem vpřed a vpřed a k cíli stále blíž –

neb jaro v lidských srdcích jihne již.

My čistí, s přímým soudem na čele

štít pracovníků udržeti chcem,

kdo vyšel z řad a zištné účele

k osobním výbojům měl v srdci svém,

nechť neztíží nám zápas bolestný,

nechť odejde. Náš boj je zápas ctný.

Bud naším jarem lázeň očistná,

bud naším jarem obnovení sil.

Pomluva podezřivá, závistná

nechť vybičuje víru v jistý cíl,

a vše, co zplení jedem otravy,

nechť šťastná ruka v štěpné uzdraví.

Buď vítán, první Máji! Minulost

tys uchránil, nám lepší zítřek stvoř!

Kdo tebou prošel, byť i chudý host,

bohatě jeho srdcem vzplaň a vzhoř!

Ať každý, věrný k lidstvu pracovník

za vše, čím hřeješ srdce, vzdá ti dík!

Za lásku k zemi, k modré obloze,

za domoviny pracovitý klid.

Za svobodu, jež kdysi uboze

ti zněla, když jsi musel otročit,

za lásku dětí, věrný souzvuk žen,

buď, první Máji, v srdcích pozdraven!

Že miliony květů zahynou

ve vichrech, bouřích, dravém potoce,

přece nebudou jen snem a vidinou,

přinesou sladké jednou ovoce.

Jsme, první Máji, silni vírou tou:

Sny naše do plodů též dorostou!