Pozdrav Pošumaví.

Buď zdrávo, Pošumaví,

z té duše zdrávo buď!

Tvůj zjev mi nejde z hlavy

a plna jest ho hruď;

ztad, kde se Prácheň zvedá,

až po Boubínský chlum,

vše moje duše zhledá

a k vroucím tiskne rtům.

Od Ryznburských lesů

až po Krumlovský hrad

vstříc v nadšení ti nesu

svých ňader květný sad;

duch pomoci ti touží,

kéž v zdar ti jeho vzlet,

vždyť cizota tě souží,

a týrá drahně let!

Ó vzbuď se, kraji zlatý,

a k mateři se hlas,

by daly nám tvé chaty

práv bojovníky zas,

by nebes síla plodná

tě v zlatou vila zář,

a slznou sláva rodná

zas vyjasnila tvář.

Nuž k dílu kleslé paže,

tuž činem se, kdo chor;

stesk duším křídla váže,

tož místo stesku – vzdor!

Výš nakloněné hlavy,

v před nakloněnou hruď;

bud zdrávo, Pošumaví,

z té duše zdrávo buď!