Pozdrav Praze.

Když slunce žárné kol Tvé hrdé hlavy

svit aureoly kouzlí, Město Slávy,

mé políbení steré k Tobě letí,

a náruč otevřena ku objetí.

A za večera, v lesku jeho plachém,

kdy obetkána’s jako růží nachem,

kdy temný azur hvězdný diadém

Ti na skráň staví – cítím, v srdci mém

že tisíceré touhy pučí květ,

by miloval Tě široširý svět.

Víť každý z nás, Ty’s démant věčné krásy

leč kdy Tě kouzlem vroubí nebesa,

tu oku, které zří Tě, vlhnou řasy,

a srdce, z kamene byť – zaplesá.