Pozdrav rodnému kraji

Den slunce je a vůně plný.

Oslněn kráčím krásou dne.

Obilím táhnou dlouhé vlny

po lánech půdy úrodné.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěsnat

požitek turisty a dost.

Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,

že k srdci mému nepřirost.

Láskou jej nezdravím, leč smíchem. –

Mně vstříc po žluté silnici

jde měšťák s naduřelým břichem

se svojí tlustou samicí.

Dost možná: Zde se narodili

a žili v tupém štěstí svém.

Několik bytů zalidnili

života schopným potomstvem.

A až kdys naplní svá léta,

pak spát zde budou v pokoji

a ještě vděčně ten kout světa

svou vlastní mrchou pohnojí.