POZDRAV SOKOLŮM

Ve slavných dědů slavné zemi

i vnuk se k slávě hlásí dnes,

ne poslední již mezi všemi

laur poctivý si k čelu vznes’

a žije, – žije plný síly,

jíž úcty sobě vynutí.

Nuž, naprej! Vpřed! Je blízko k cíli!

A k slunci slávy národ pílí

již sokolí svou perutí!

Oj, slyš tu hrdou píseň hřmící,

jíž otřásá se celá zem!

Viz nadšení to v mužné líci,

viz, jak plá hrdost z očí všem!

To že jest národ onen malý,

ten žebrák, jenž je v světě sám,

ten bídný rob, jak o něm lhali?

Ne, skráň to vítěz laurem halí

a hrdě kráčí v slávy chrám!

Dnes vědom cíle mužné snahy

tu v lásce plesá s druhem druh, –

kéž ozvěnou z té Zlaté Prahy

jich jásot letí v český luh,

přes lesy, skály, hory, řeky,

ať bije o štít českých hor

a hlásá ve svět předaleký,

že proti nám jsou marné vzteky

a marný podlý hněv a vzdor!

A slyš – jak bouř to krajem duní...

My dosti dlouho byli v tmách,

teď chceme také na výsluní,

ne žíti jen v těch vzpomínkách!

My žijem, žijem plni síly,

jež úcty světa vynutí.

Nuž naprej! V před! Je blízko k cíli,

a Sokol teď i v příští chvíli

nám sílu dej svých perutí.