POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI NA JAŘE 1927

Víc než kdy jindy, v rozvrácené době,

kdy heslem dne je pouze, co nás dělí,

chcem odhodlaným srdcem státi k tobě,

z nás nejlepší, náš osvoboditeli!

Je dnešek chmurný, kolem nás se černá,

a otravujem sebe beznadějí,

však víc než jindy jsou ti srdce věrna

těch, kdož s tvé stopy očí nespouštějí.

Snad příliš záhy doufali jsme v ráno,

že místo slunce přišly kalné deště,

že sotva zaseto, už podupáno –

snad bylo málo české krve ještě!

Snad sám jsi přišel záhy v tuto zemi,

jež zaslíbenou se ti zdála v dáli,

a cestou do Emaus jdeš ještě s těmi,

kdož potkavše tě tebe nepoznali.

To pozdní zima ještě k srdcím sahá,

a včerejškem jsme ještě zahanbeni –

však česká zem je podjařím už vlahá,

a zítřek zrodí jiné pokolení.

To teprv bude česká země nová,

zem Husova, zem božích bojovníků,

zem Komenského, země Havlíčkova –

a země tvoje, otče Masaryku!