POZDRAV VĚTRU

Duj, větře, před sebou žeň shluklých mračen shon

Do noci pochmurné! Tvá prudkost zmámená

Ať bije v puklou věž, kde mlčí němý zvon

Jak v hlavě myšlenka, jež nevyslovena...

Duj, větře, duj a žeň můj člun v boj nadlidský

V temnotách na moři, jak skořápkou bys hrál...

Jsem rodný bratr tvůj, já, pirát kosmický,

Jenž pluji bez cíle a bez domova v dál...

Jak chmurný flagelant, bij, větře posupný,

V mé srdce zmatené, v mé chimérické sny,

Jak v zvony na poplach, když děs se rozsvítí!

Duj, větře, v odvěčný a poplašený stín!

Do tebe ponořen chci jak ty šíliti,

Řítit se v bezedno, v propasti, do hlubin!