POZDRAV VLTAVĚ.

Buď pozdravena nejvroucnější písní,

čarovná kníní jihočeské země;

v pokoře k tobě skláníme své témě

a slza žhavá řízu tvoji třísní.

V tom prostém hávu pomněnkových břehů,

jímž vlnka tvoje stříbropěnná chvátá,

v tom dumném stínu olší kadeřavých,

jež tlumí šumem ptačích písní něhu;

tys nám tak draha, velebna a svata,

jak Indům Gangu posvěcené vlny,

vroubené hájem palem usměvavých,

oděné v lótos snivě tajůplný,

k nimž ghazela svou krásnou hlavu sklání,

s večera kráčíc smaragdovým brodem,

k nimž poutník chvátá znaven bludným chodem,

ssát retem sprahlým: sílu, požehnání.